Žulou a pískovcem amerického jihozápadu

December 13, 2009 on 5:17 pm | In Cestopis, Sport |

Červenec 2007, Kavkaz, špatně postavený stan ve výšce téměř 4000 m, tři namáčknutí ve stanu pro dva, venku sněhová vichřice, vlezlá zima jako ďas – někomu přišla SMS, že v Čechách padají teplotní rekordy, vtipálkové…

Červenec 2008, masiv Mont Blanc, severní stěna Petit Capucin, vysněžené ledovaté police, celodenní stín, mačky skřípou o skálu, viklavý skoby, kosa jako v psírně…

A dost! Letos už jedeme na dovolenou někam za teplem a příjemným skalním lezením, za kterým se člověk nemusí pachtit s těžkým batohem na zádech po sutích, sněhu a ledu.

Volba padla na jihozápad USA. Na tři týdny vyrážíme do kalifornských Yosemit, nevadského pískovcového pohoří Red Rocks a do Indian Creeku v Utahu. Společnými faktory těchto oblastí je vyhlášené spárové lezení a tradiční jištění, kdy nýty jsou povětšinou pouze na štandech a to ještě ne vždy. Dalším

(fotografie jsou seřazeny bez souvislosti s přilehlým textem - na popisky jednotlivých fotografií jsem se zatím nezmohl)

Vyrážíme až v říjnu, kdy poleví vysoké teploty, ubude návštěvníků parků a hlavně nám to umožní udržet přes rok motivaci k tréninku.

První navštívenou oblastí jsou Yosemity. Klasifikace je tady zatraceně poctivá a cesty vedou v naprosté většině spárami, které roztínají hladké žulové stěny. Ze spár máme něco málo nalezeno, ale dost dlouho trvá, než si na místní cesty zvykneme.

Čárou přes naše lezecké plány je kamarádův pád na Half-domu, který naštěstí skončí dobře, ale potlučené rameno už mu po zbytek dovolené neumožní lézt. Ze dvou lezeckých dvojek tak zůstaneme v jedné lezecké trojce.

Nejlepší naší cestou v Yosemitech je tak nakonec 9-ti délkové propojení cest Serenity Cracks (5.10b) a Sons of Yesterday (5.10a) na Royal Arches. Ostatní plány musí počkat na příště.

Další oblastí, kterou navštívíme, je pískovcové pohoří Red Rocks u Las Vegas. Pískovec svojí členitostí a chytovatostí připomíná český Skalák, ale je podstatně tvrdší, což umož�?uje používání kovových jistících pomůcek. Navíc tu není zakázáno magnézium, takže naprášit si můžete až po lokty.

Jsou tu krásné mnoha-délkové cesty v pouštní scenérii a lezení nás tu nadchne. Přelézáme vyhlášené cesty Crimson Chrysalis (5.8, 9 délek) a Prince of Darkness (5.10c, 6 délek).

Třetí navštívenou oblastí je svět krkolomných pískovcových spár v Indian Creeku v Utahu. Cestou z Las Vegas do Indian Creeku projedeme pár klasických turistických míst a zalitujeme, že v Monument Valley je lezení indiány zakázané.

Indian Creek je krásným překvapením nakonec. Místo jsme znali z filmu Return to Sender, ale vlastně jsme vůbec neměli představu o tom, jak to tam celkově vypadá. Je to několik kilometrů dlouhé údolí, jehož okraje jsou až sto metrů vysoké pískovcové stěny.

Pískovec tu tvoří prakticky dokonale hladké stěny, které jsou rozpukané spárami, jejichž šířka po desítky metrů zůstává častokrát úplně stejná. Pocit z lezení v kolmé hladké stěně s rukama a nohama zamknutýma v geometricky přesné spáře je dech beroucí (doslova).

Celé údolí je polopouštní část národního parku Canyon Lands a díky přicházejícímu podzimu je údolí plné krásně zbarvených stromů, takže fotografické žně. Škoda, že se nám přiblížil čas návratu a nemohli jsme v Indian Creeku strávit více času.

Pokud byste chtěli vidět fotografie s popisem, které byly připraveny pro vystoupení na akci Sherpafest, tak se podívejte sem.

Následující fotografie je noční pohled na stěnu El Capitan v Yosemitech. Hvězdami posetá obloha plynule přechází do souhvězdí z čelovek horolezců, kteří tráví v této stěně několik dní.